Back

The Mill history

From the Middle Ages the mills have been lucrative living resources and their owners were privileged and the richest population not only in villages but also in cities. Generally mills belonged to owners of the estate on which they were built and the millers paid high fees for their operation. Only after the patrimonial administration had been abolished the millers became their full owners and the mills become self-managed subjects.

Nejstarší písemné zmínky o existenci lhoteckého mlýna ve štítinském urbáři se dochovaly v souvislosti s povinností čistit lhotskou strouhu.

1460

V karolinském katastru jsou při statku hraběte Viléma Lichnovského z Voštic zapsány dva vrchnostenské vodní mlýny o dvou složeních – jeden u osady Lhota, druhý ve Smolkově.

1721

Změny v držbě statku se promítají do vlastnictví mlýnů. Mlýn ve Lhotě na základě svatební smlouvy z 20. ledna 1822 vlastní mlynářský mistr Franz Hrnčíř (Hienczirz) se svou ženou Mechtildou Annou, dcerou mlynáře Franze Wallera z Černého mlýna na raduňském panství.
Lhotecký mlýn vedle mlynářské živnosti provozuje i zemědělské hospodářství na selské usedlosti č.p. 1 ve Lhotě, která k mlýnu náleží.

1822

Mlýn kupují manželé Anton a Marie Halfarovi prostřednictvím jejich provdané dcery Marie mlynaří ve Lhotě Petr Suchánek, syn kateřinského mlynáře Jana Suchánka.

Vražda lhotského mlynáře, aneb pravdivý příběh o zločinu a pokání...

1872
Číst dál

Přízemní roubenou budovu mlýna s doškovou střechou a pilu kupují manželé Franz a Marie Jurečkovi.

1890

Mlýn si pronajímá Jan a Magdalena Havlíčkovi. O čtyři roky později jej odkupují.

O vodníku Slámovi

Starý mlynář Havlíček vyprávěl...

1890
Číst dál

Majitelé nechají doškový mlýn i s pilou zbourat a staví novou zděnou přízemní budovu.

1906

Obytná budova je zvýšena o další patro.

1911

Jan Havlíček nahrazuje mlýnské kolo turbínou a zřizuje elektrické osvětlení ve mlýně, v pěti chalupách, ve škole, v hospodě a na nádraží.

O Janu Havlíčkovi

Rod Havlíčků pocházel...

1913
Číst dál

V obchodním rejstříku je zapsána živnost J. Havlíček, umělý válcový mlýn, Lhota. V následujících letech vlastní a provozuje několik mlýnu a stává se tak největší mlynářskou firmou na Opavsku.

1914

Provoz mlýna se rozrůstá o silo a čistírnu obilí.

1934

Firma J. Havlíček, mlýny a pila Hlučín získává od Rolnického akciového cukrovaru v Háji u Opavy mlýn ve Smolkově a mlýn v Háji Chabičově.

1935

Podnik přebírá syn Ladislav Havlíček a zakládá se svým švagrem prokuristou Emanuelem Hradským veřejnou obchodní společnost Havlíčkovy mlýny Hlučín, Havlíček a Hradský.

1937

Nacistická správa Hlučínska připojeného k Německé říši povoluje v Hlučíně vznik firmy Hultschiner Mühlenwerke Josef Scholz, Kommanditgesellschaft (K.G.) in Hultschin. Obchodník Josef Scholz si pronajímá Havlíčkovu a Hradského veřejnou obchodní společnost za roční nájemné ve výši 50 000 RM, název byl poněmčen na Havlíček Mühlen Hultschin, Havlíček a Hradský.

1939

Ihned po osvobození 30. dubna 1945 veřejná obchodní společnost Havlíčkovy mlýny obnovuje provoz mlynářské živnosti na svůj účet.
Josef Scholz je odsunut do Německa a jeho společnost zaniká.

1945

Mlýn je opravován a rozšířen do dnešní podoby.

1946-1947

Mlýn je zestátněn, jeho správcem se stává podnik Československé mlýny, a je začleněn do Slezských mlýnů, n.p. Opava.

1948

Je proveden výmaz firmy Havlíčkovy mlýny z podnikového rejstříku, avšak společníci Havlíček a Hradský se proti tomuto rozhodnutí odvolají a vynutí si zrušení výmazu.

1955

17. dubna zachvacuje budovu mlýna požár, provoz je omezen, mlýn nadále slouží pouze jako míchárna krmiv.

1986

Areál mlýna slouží jako skládka.

1991-2000

Po požáru je velká část mlýna v havarijním stavu a nepřístupná.

2000

Areál je odkoupen a začíná se s rekonstrukcí mlýna a úpravami okolních dlouhodobě zanedbávaných pozemků.

2007
Číst dál

Vzniká sdružení Mlýn u vodníka Slámy, které pořádá první společenské akce v areálu.

2008

Projekt „Vesnické muzeum u vodníka Slámy“ je finančně podpořen z programu LEADER – Místní akční skupiny Opavsko.

2010

V bývalé čistírně mlýna je ve dvou patrech otevřeno Muzeum mlynářství.

2011

Created in ARSYline.cz

Warning
Close

Vražda lhotského mlynáře ... aneb pravdivý příběh o zločinu a pokání

Největším mlýnem vodní síly v našem kraji jest mlýn Havlíčkův ve Lhotě  se svými rozsáhlými pozemky. Mlýn tento držívala stará rodina Hrnčířů až do let  1870, kdy poslední potomek této rodiny František svůj mlýn odprodal jakémusi  Halfarovi, menšímu mlynáři z Tvorkova v pruském Slezsku. Prodavatel Hrnčíř  vymínil si při prodeji dosti značný výměnek, který Halfara velice tížil. V  letech sedmdesátých přišla hodně mokrá a neúrodná léta, asi sedm po sobě. Obilí  nebylo a mlynář nemlel, aniž z pole něco sklidil.

Výměnkář Hrnčíř byl bezohledný člověk a pronásledoval Halfara žalobami,  když tento nemohl jemu v pravý čas a celé kvantum výměnku dodati. Z této  příčiny povstalo mezi oběma veliké protivenství a nenávist. Halfar a jeho  rodina zdála se býti dosti svědomitá a křesťanská. Žena Halfarova byla zvláště  zbožná osoba, ale začátkem toho protivenství zemřela, rovněž brzy nato i jeho  hodná starší dcera. Mlynář zůstal se svým tichým mírným synem Josefem a  poslední dcerou, nepříliš hospodárnou, na svém mlýně už skoro v zoufalství  hospodařili a se svým výměnkářem na život se hněvali. Mlynář Halfar pojal tak  strašnou myšlenku do sebe, že protivníka svého zavraždí.

Výměnkář Hrnčíř rád sobě a často vyšel na procházku, a to nejčastěji k  večeru, když se už hodně setmělo. Halfar, který nevypustil ze srdce myšlenky  Hrnčíře zavraždit, připravil se odhodlaně na tento skutek. Bylo to v adventě v  tmavé noci, když si Halfar vzal připravenou už silnou hůl z tvrdého dříví,  podobající se nějakému kůlu, a za tmavého večera sedl si do údolí pod  železniční trať u samé cesty, kde starý Hrnčíř musel cestou okolo Halfara z  Lazce ke Lhotě jíti. Ve chvíli, kdy Hrnčíř došel k Halfarovi, tento vyskočil a  zasadil svému výměnkáři tím svým klackem silnou ránu do hlavy. Hrnčíř po této  ráně ještě k zemi nepadl, ale odběhl pár kroků na pole, Halfar jej dále  pronásledoval a mlátil klackem až Hrnčíře dobil, nechal jej ležeti a klacek  krvavý zastrčil do skuliny pilíře mlýnské stodoly.

Druhého dne ráno, když šli lidé Lhotští do Lazec na roráty, pozorovali,  že na poli, pár kroků od cesty, leží člověk a nehýbá se, ač na něho bylo  několikrát voláno. Tito lidé poznali, že jest to mrtvola a prohlédli ji.  Zhrozili se však, když poznali, že jest to pán mlynář Hrnčíř.

Zpráva ta se ve chvíli roznesla do okolí a četnictvo dostavilo se ihned  na místo vraždy a též ihned Halfara zatkli a odvedli. Na místo zavražděného  sebralo se hodně lidu a mrtvolu, která přes noc přimrzla, Lhotští lidé odvezli  do jeho výměnku a po prohlídce lékařské byl na hřbitově hrabyňském pochován.

Co se ale stalo s Halfarem? Je to dlouhá historie, ale aspoň krátce to  zde uvedu.

Halfar se k vraždě nepřiznal, ač byly mnohé známky, které dávaly  důkazy, že to mohl jen on spáchati. Zemský soud v Opavě nemohl vraha odsouditi,  protože neměl dostatek důkazů a soud byl podán před slezskou porotu. Halfar  musel tedy celý půl roku ve vězení čekati, až zasedala zemská porota, která po  důkladném jednání pro nedostatek důkazů a tvrdošíjné zapírání Halfarovo vraha  osvobodila. Halfar přišel na svobodu, ale jeho svědomí jej tak hryzlo, že  nepoznával žádné svobody, ale byl skutečným vězněm. Přestal se stýkati s lidmi,  ze žádným slova nepromluvil, ani s domácím. Chodil sám po poli, po loukách, v  dlouhém šedém plášti, s obnaženou hlavou a ponejvíce bosý, ustavičně držel  růženec v rukou a modlil se. Do kostela hrabyňského v neděli chodíval, ale sám  přes lesy, aby lidi nepotkával. V kostele klekával u samých dveří, na žádného  se nepodíval a první k domu zase utíkal. Málo též pojídal, snad jednou denně, a  vypadal jen kost a kůže. Celé okolí dobře vědělo, že mlynář Halfar sám sobě  tresty a vězení předkládá a sebetrýzněním svůj hřích odpykává. Halfar několik  roků takto svůj život trávil, až konečně onemocněl a ulehl. V té době konaly se  svaté misie v Hrabyni. Známý pan farář Böhm věděl všecko, jak se Halfar chová,  a proto vyslal do Lhoty dva misionáře, aby nemocného mlynáře připravili na  cestu do věčnosti.

Skutečně se také podařilo těmto obětavým kněžím, že Halfara přivedli k  tomu, aby se přiznal, že on je vrahem svého výměnkáře Hrnčíře, a žádal kněze,  aby směl vykonati svatou zpověď. Ti povolili, ale s následující podmínkou: že  Halfar musí dříve před více lidmi prohlásiti sám, že on je vrahem svého  výměnkáře Hrnčíře. Nemocný přivolil. Vyvedli jej ze světnice až na dvůr, kde  stálo velké shromáždění občanů. Halfar byl rodem Polák a vyslovil se  následovně, majíce ruce vzhůru rozepjatés namáhavým hlasem a plačtivě zvolal:  „Lidé dobří! Poslouchejte mě teď všichni. Přiznávám se vám, že já jsem zabil  výměnkáře Hrnčíře. Prosím vás všechny proste za mě pána Boha, aby mi to  odpustil a buďte všichni s Bohem…“

 Nemocný  žalostně se rozplakal a lid s ním rovněž. Odvedli nemocného do světnice a kněz  po jeho upřímné zpovědi, udělil jemu kněžské rozhřešení. Halfar přijal svátosti  umírajících s největší pokorou a druhého dne zemřel. Celý kraj měl z toho  radost, že Halfar vyznal veřejně svou vinu, ale největší radost měl hrabyňský  pan farář, že jeho ovečka, o kterou se tak bál, že zahyne, navrátila se k  pastýři věčnému.

O vodníku Slámovi

Starý mlynář Havlíček vyprávěl svým vnučkám pohádku o vodníku Slámovi,  žijícím na Lhotském splavu.

„Jednoho léta bylo veliké sucho. Nepršelo, úroda byla bídná, lidé  sklidili jen málo obilí a mlýn neměl co mlít. Mlynář měl velkou rodinu, kterou  potřeboval uživit, zaměstnancům na výplaty chybělo, provoz mlýna nemohl platit,  dluhy mu rostly, byl zoufalý. Šel tedy jednoho dne ke splavu a chtěl svůj život  skokem do vody ukončit. Když k vodě došel, objevil se vodník Sláma. Ptá se : „  Co se děje mlynáři, že jsi tak smutný ?" a mlynář mu pověděl o svých  problémech, o chuti skoncovat se životem. Vodník mlynáře vyslechl, přemýšlel,  pak skočil pod splav a za okamžik vyplaval s ošatkou plnou zlaťáků. „ Tady máš  mlynáři půjčku „ pravil „až zase začneš ve mlýně mlít, vyděláš, peníze mi  vrátíš." Sláma zmizel pod hladinou a mlynář ještě dlouho seděl na břehu  řeky, němý údivem.

S půjčkou ve špatných dobách dobře hospodařil. Příští úroda se  vydařila, mlýn vydělal a mlynář se jednoho večera vydal vrátit Slámovi půjčené  peníze. Stál u splavu a volal: „ Slámo, Slámo ....Slámo, Slámo..." . Z  řeky vykoukl cizí, neznámý vodník a křikl na mlynáře : „ Co tady řveš člověče  ?" „Hledám vodníka Slámu, přišel jsem mu vrátit půjčku. „ „Sláma tady už  není. *Pleskavec ho zabil „ řekl zelený mužík a zmizel pod splavem.  Mlynář dlouho hleděl do hučící vody. Tiše  děkoval Slámovi za to, že mu zachránil život. Peníze si odnesl domů a schoval  je na horší časy.

Přejeme Vám všem, abyste při problémech, které všední život přináší  vždy našli svého Slámu. A kdybyste jej nenašli, přijďte si postěžovat tomu,  který dneska sedí nad mlýnskou strouhou.

O Janu Havlíčkovi

Rod Havlíčků pocházel ze zahradnické usedlosti č.p. 47 ve Starých  Mokrých Lazcích. Tam se také narodil 15.1.1846 Jan Havlíček v rodině Bartoloměje  Havlíčka (*1807) a jeho manželky Kateřiny (* 1810), dcery Karla Jaroschka,  zahradníka taktéž ve Starých Mokrých Lazcích, kteří byli sezdáni 10.8.1830.

Jan Havlíček starší se poměrně brzy – 9.6.1868 - oženil s Magdalenou  (*22.7.1848), dcerou Johana Komara, sedláka ve Starých Mokrých Lazcích č.p. 41,  a jeho ženy Kateřiny, roz. Bluchové ze Štítiny.

Dne 27.10.1870 se novomanželům narodil prvorozený syn Jan a potom dětí  přibývalo. Havlíčkovi se pro zlepšení životní úrovně rozhodli v r. 1890  pronajmout si mlýn ve Lhotě u Opavy od stavitele Franze Jurečky a jeho ženy  Marie z Ostravy-Třebovic, kteří se právě stali novými vlastníky mlýna i se  selskou usedlostí č.p. 1. A 29.7.1893 Havlíčkovi mlýn po dobrých zkušenostech  odkoupili.

Jejich syn, již zmíněný Jan Havlíček, se sice vyučil mlynářskému  řemeslu, ale potom působil jako hostinský v blízkém Martinové, kde se 12.2.1895  oženil a založil rodinu s Marií (*3.9.1874), dcerou hutníka Josefa Husara z  Moravské Ostravy a jeho manželky Rozálie, roz. Slavíkové. Na svět spolu  přivedli v Martinově dceru Boženu (*16.12.1896) a syna Jana (*12.7.1903). Další  dvě děti, Ludvík (*16.8.1905) a Ladislav (*14.12.1906), se jim narodily již ve  mlýně v Lhotě u Opavy, který na základě odstupní smlouvy č. 3986 z 24.7.1905  získali i se selskou usedlostí č.p. 1 od rodičů.

Starý doškový mlýn následujícího roku zbourali a postavili nový zděný  mlýn. V r. 1911 mlýn zdvihli o patro a přistavěli obytnou budovu, v r. 1913  místo vodního kola postavili turbínu a zřídili elektrické osvětlení nejen pro  mlýn, ale také pro lhoteckou školu, hostinec, nádraží a dalších pět chalup. Na  základě žádosti Jana Havlíčka z 27.2.1914 byla jeho mlynářská živnost zapsána do  obchodního rejstříku jako firma jednotlivce pod názvem J. Havlíček, umělý  válcový mlýn, Lhota.

Jan Havlíček byl uznávaným podnikatelem, působil až do r. 1927 jako  starosta Lhoty, v této funkci se zasloužil o zřízení místní  školy a v r. 1921 také železniční zastávky.

Stručný popis záměru

Areál byl odkoupen a postupně revitalizován se záměrem vybudovat zde areál občanské vybavenosti (hotel, turistická ubytovna,konírna),  sportu a rekreace. Při záměrech bylo jednoznačně rozhodnuto respektovat regionální biokoridor ÚSES podél řeky Opavy,  lesy, remízky, mokřady i vodní toky s doprovodnou zelení, trvalé travnaté  povrchy stejně jako prvky ekologické stability. 

Celé území oplývá množstvím přírodních skvostů. Citlivými úpravami,  vybudováním volnočasových aktivit (minizoo, půjčovna lodí  pro možnost sjíždění části řeky Opavy, půjčovna kol pro možnost poznávání  okolí, vybudování konírny pro možnost rekreační jízdy na koni, obnovení slepého  ramene řeky – vybudování rybníka pro možnost rekreačního rybolovu atpod. )  bychom rádi tento kus území zpřístupnili  široké veřejnosti, rodinám s dětmi, stejně jako podnikatelským subjektům pro  semináře, školení, či teambuildingové akce.   Zpřístupněná unikátní technologie bývalého mlýna a malé vodní elektrárny  opravená do podoby jakéhosi „technického muzea“ jistě zaujme a přitáhne žáky, studenty, ale i ostatní veřejnost. 

Jsme přesvědčeni o tom, že pobyt v nově vytvořeném areálu ještě více  pozvedne prestiž a přitažlivost našeho regionu a stane se výletním místem a  zajímavou turistickou lokalitou pro české, ale i zahraniční subjekty.

Rádi bychom také navázali na zaniklou tradici tohoto území spojenou s  aktivitami provozovanými zde v minulosti místními spolky obcí Lhota, Mokré  Lazce i Háj ve Slezsku. Území se opět může stát místem setkávání místních  obyvatel.  

Celé území bylo do konce roku  2007 ve vlastnictví fyzických osob, které, vzhledem k věku, neměly  možnost provádět nutné udržovací práce v potřebném rozsahu. Část bývalého mlýna  je dokonce po požáru v roce 1986 nepřístupná. V současné době provádíme nutná odstranění havarijních stavů, především v okolí řeky Opavy. V únoru 2008 jsme požádali o změnu územního plánu obce. Dnes  je území  vedeno jako území  podnikatelských aktivit s majoritou podnikání rušivého charakteru, dále zóna  krajinné zeleně, zóna zemědělsky obhospodařované půdy.